Kvapem se blíží Vánoce, tak se chvíli věnujme zlaté vánoční klasice. Tou se bezpochyby stal český film Pelíšky režiséra Jana Hřebejka, natočený podle literární předlohy Petra Šabacha. Do projekčních sálů byl uveden v roce 1999. A že to byl počin více než úspěšný, je po 21 letech více než jasné.
Rekapitulace děje se nekoná
Začátek příběhu se rozjíždí v roce 1967. V podstatě sleduje osudy dvou generací dvou rodin, které spolu žijí v jednom domě, v krátkém časovém úseku let 67 – 69. Hlavními aktéry jsou rodina Šebkova, hlavou které je voják československé lidové armády (Miroslav Donutil) v aktivní službě, a rodina Krausova, kde otec (Jiří Kodet) je válečným vysloužilcem, vězněným v minulosti fašisty i komunisty. Výrazné role v příběhu hrají i příbuzní rodiny Beranovy – ovdovělá učitelka (Eva Holubová) se synem školou povinným, babička (Stella Zázvorková) a její druhý syn (Boleslav Polívka) a mladík Elien (Ondřej Brousek) – přítel dospívající Jindřišky Krausové (Kristýna Nováková), jehož rodiče pracují v zahraničí a Elien žije sám na internátu. Jejich životy se vzájemně potkávají a prolínají na pozadí, nebo spíše uprostřed, převratného dění doby. Nastiňovat konkrétní děj v tomto případě jednoduše postrádá smysl. Málokdo v naší republice film Pelíšky ani jednou neviděl. Čtyři rodiny – každá z nich jinak začleněná a poznamenaná historií i současností, jsou nezvratně propojeny nejen životem v jednom domě a příbuzenskými vztahy. Jejich životy a osudy přesně vystihují charaktery i postoje lidí, žijících na konci „šedesátek“ až do samých detailů jejich absurdity (komunistický režim), dýchající naděje (rok 1968), po živelně surovou tragičnost invaze spojeneckých vojsk v srpnu 1968. V jednotlivých postavách filmu najde každý z nás i kousek sebe.
zdroj: ceskatelevize.cz
Jedním slovem skvělé
Výtečná předloha, skvěle napsaný scénář (Petr Jarchovský, Jan Hřebejk) a excelentní výkon hvězdně obsazených ústředních postav (maminku Šebkovou si excelentně zahrála Simona Stašová, maminku Krausovou Emília Vášáryová, nápadníka švagrové Šebkových pak Jaroslav Dušek). Nutno říci, že opravdu výtečná komedie, i přes veškerá dramata, která se v ní odehrávají. Žít se zkrátka musí, ač je doba zlá – a humor, ten je nám ve všech dobách vlastní. Poetická a především lidsky vypovídající o tom, jak to vážně bylo a jak lidé tuto část našich dějin prožívali, i o tom, jací jsme byli (nebo jsme?). Díky všem těmto atributům Pelíšky český divák právem přijal za své.
zdroj: ceskatelevize.cz
