Těžko uvěřit, že tento československý film na motivy pohádky Šípková Růženka, slaví letos již čtyřicáté druhé narozeniny. Na plátna byla pohádka Jak se budí princezny (podle scénáře Bohumily Zelenkové) uvedena na jaře roku 1978. Ke skutečnosti, že patří i po čtyřech dekádách stále k těm nejoblíbenějším, bezpochyby přispěla režie mistra pohádek Václava Vorlíčka, stejně jako krásné letní exteriéry i interiéry (točilo se například na hradech Křivoklát či Pernštejn) a v neposlední řadě vedle hereckých výkonů i nezapomenutelná hudba Karla Svobody včetně ústřední melodie – písně Jdi za štěstím v podání Karla Gotta.
Dvě sestry
Samotný příběh je notoricky známý. Královským rodičům (Jiří Sovák a Milena Dvorská) se narodí vymodlená dcerka (Marie Horáková), kterou pojmenují Růženka (jak také jinak v Růžovém království). Svoji novorozenou dceru doveze královna ukázat i svojí starší sestře Melánii, která nežije u královského dvora a je sžírána dávnou křivdou – to ona měla kralovat po boku krále, ten se však zamiloval právě do její mladší sestry Elišky. Královna tedy nese ukázat malou Růženku sestře, a doufá, že se stará jizva již zacelila a vztahy se narozením dítěte – Melániiny neteře, urovnají. K tomu ovšem nedojde a starší setra Růženku proklíná a prorokuje jí, že v den jejích šestnáctých narozenin, se píchne do prstu a usne navěky. Tuto zlou kletbu zmírní laskavá stará chůva, která Růžence do peřinky zašeptá, že láska je silnější, než smrt.
Dva bratři
Růženka šťastně roste jako z vody, až se blíží její šestnácté narozeniny. Král se rozhodne Růženku provdat, domnívá se, že tím kletbu zlomí. Pozve tedy nápadníka ze sousedního království, který s celou rodinou a doprovodem přijíždí na námluvy. Královští rodiče přiváží dva své syny – staršího Jiřího (Jan Kraus) a mladšího Jaroslava (Jan Hrušínský). Sebejistý, hýčkaný a samolibý Jiří se snaží na Růženku zapůsobit svým osobitým způsobem – předvádí se a holedbá. A historie se opakuje – Růženka se skutečně zamiluje, ale do skromného a hodného Jaroslava, který je zvyklý poslušně stát ve stínu staršího bratra, plnit jeho rozmarná přání a realizovat jeho nesmyslné nápady. A protože Růženka není hloupá, a navíc je také doopravdy zamilovaná, ze zasnoubení s Jiřím skutečně sejde a celá jeho rodina uraženě odjíždí. V Růžovém království jsou vypleněny všechny růžové keře a rostliny s trny, dokonce i ostré předměty jsou zničeny. Růženka je hlídána na každém kroku, přesto se samozřejmě píchne o růžový trn. Usne, a s ní i celé království. Tedy až na včelaře Jakuba (Václav Postránecký), který právě odváží včely za hranice království. Je tedy na čase, zavolat na pomoc Jaroslava, aby se pokusil kletbu zlomit…
Láska je silnější, než smrt
Prastarý příběh přepsaný do „moderní“ podoby je korunovaný skvělým humorem. Osobně jsem si velmi oblíbila linii dvou služebníků – Jaroslavova sluhy Matěje (Vladimír Menšík) a včelaře Jakuba. Přestože jsou poddaní – v podstatě hýbou dějem. Věčně hladový Matěj v medvědí kůži bojuje s princem Jiřím v předstíraném zápasu s lítou šelmou, Jakub se zase s obtížemi vydává do znepřáteleného království, aby našel prince Jaroslava a požádal ho o pomoc. Při cestě za osvobozením princezny a Růžového království je to pak právě sluha Matěj, který chlapeckého prince provází a je svědkem jeho dospění a v závěru i šťastného konce. Výborná zábava, komické situace, vtipné dialogy. A co víc – hloupost, samolibost a nabubřelost je zde vysmívána, odvaha a dobré srdce oceňováno, a zloba a zášť je vyhnána z království i bez krveprolití. Za mě jedna z nejlepších.