Československá pohádka o českém Honzovi, který vůbec není tak hloupý, jak vypadá, se objevila na plátnech kin už v roce 1977. Podle scénáře Oldřicha Kautského, na kterém se ovšem sám podílel, natočil režisér Bořivoj Zeman pohádkovou komedii s písničkami a zpěvákem Jiřím Kornem v hlavní roli. A samotný název „Honza málem králem“ – je pro děj filmu naprosto výstižný.
Zdroj: ceskatelevize.cz
Je Honza hloupý?
Honza je lenoch, žije se svou mámou v chalupě a nejraději ze všeho se válí za pecí a pořádá máminy buchty. O nic se příliš nezajímá, mámě moc nepomáhá, a tak není divu, že ta se rozhodně vyhnat ho do světa na zkušenou. Na cestu mu upeče bochník chleba a Honza s bohorovností sobě vlastní vyráží. A nebyl by to Honza, kdyby bochník hned za chalupou neztratil. Potkává se s žebrákem, díky svojí chytrosti obalamutí hamižnou trhovkyni (Helena Růžičková) a oba se dosyta najedí. Nechá se zaměstnat na statku u lakotného sedláka (Petr Nárožný), ale ač hloupě přijme nevýhodné podmínky, svým fištrónem dokáže znovu vytěžit maximum a sedláka i s jeho ženou (Slávka Budínová) opět převeze. (Mimochodem scéna s vařením sekyrkové polévky je prostě nedostižná). Na statku se také potkává s hezkou děvečkou Maruškou (Naďa Konvalinková), která se mu zalíbí a ona se do veselého Honzy, který si se vším poradí, také zamiluje. Kvůli Marušce také poníží královského bubeníka a ten ho nahání i se zbrojnoši … Honza tedy utíká zbrojnošům a vezme práci u kováře, kterému stůně dcerka. Dcerušku kováři uzdraví – pustí do stísněné komůrky čerstvý vzduch a slunce, a přechytračí tak samotnou smrtku … Honza je zkrátka veselý chlapík se zdravým selským rozumem, který si s ničím nedělá těžkou hlavu.
Zdroj: ceskatelevize.cz
Je princezna nemocná?
Během svého putování Honza všude směle prohlašuje, že vyléčí královskou dceru, která už několik let nepromluvila ani slůvko, a za jejíž vyléčení král slibuje její ruku, v případě nezdaru pak popravu. Zbrojnoši u kováře Honzu najdou, on se jim vlastně sám vydá, a v poutech přivedou k princezně. Honza jí promluvit skutečně donutí, pomocí chytré lsti – bezostyšně jí totiž políbí. Princezna zaskočená tou troufalostí skutečně mluví (nadává), ale před králem to z pomsty popře. Honza jde do šatlavy … a opuštěná Maruška, která odešla od sedláka, se mezitím kvůli němu trápí a bloudí po okolí. Mimochodem tuhle pasáž nemám ráda – moc pěkná mladičká Naďa Konvalinková v ní zpívá tesknou píseň, podivně postrojená do dlouhé sukně z rostlin a pomalovaná lesními plody „jako princezna“. Je to pro mě trochu nepochopitelná a upřímně – i divně zpracovaná a víceméně zbytečná sekvence. Ale pojďme dál. Honza na popravišti vysloví poslední přání – král mu vyhoví, chasník ohýbá princeznu, která by ho klidně nechala popravit, přes koleno a vyplácí jí poctivých pětadvacet. Princezna křičí jako pominutá – je tedy vyléčená, Honza uniká popravě a dostává naopak od krále truhlu plnou zlaťáků, vůz a koně.
Zdroj: ceskatelevize.cz
A co slunce, svítí?
Honza, který se málem stal králem, odjíždí bohatý domů k mámě. Bohatý? Zase jen málem. Slunce svítí, vůz kodrcá po hrbolaté polní cestě, truhla se překotí a zlaťáky se z ní pěkně pomalu sypou … Kdo by se o to ale staral? Honza se ani neohlédne – zpívá z plných plic svoje „Svítí, svítí slunce nad hlavou…“, a těší se domů na Marušku a na svoji mámu. Skoro by se dalo říct, že tomu hloupému Honzovi, můžeme tenhle přístup jen závidět. Je to totiž praktická ukázka toho, co dnes mnozí neumíme. Spoléhat se sami na sebe, radovat se z každého dne a všeho, co dobrého přinese, a nedělat si starosti s tím, co nemůžeme ovlivnit. A jestli chcete pozitivně naladit – jděte do toho. Garantuji vám, že písničku Jiřího Sternwalda, kterou otextoval Ivo Havlů a nezaměnitelně interpretuje Jiří Korn, nedostanete ještě dlouho z hlavy.
