Nový osmidílný detektivní seriál Hlava Medůzy odstartovala Česká televize první stejnojmennou epizodou. V týmu tvůrců zaujme především jméno scénáristy Petra Hudského, který je podepsaný také pod scénářem seriálu Labyrint. V režii Filipa Renče vzniklo osm dílů, o kterých sám režisér říká, že inspirace skutečnými příběhy se v nich mísí s invencí autora. Hudbu, která má příběhům dodávat na dramatičnosti, složil Patrick Neil Doyle.
Zdroj: ceskatelevize.cz
Očekávání kontra skutečnost
Původní české detektivní seriály mám ráda. Jsem toho názoru, že i v naší kotlince umíme napsat a dobře natočit napínavé příběhy. Zejména jméno scénáristy, podepsaného pod výborným Labyrintem, slibovalo napínavou a nápaditou podívanou. Nadšené očekávání ale po shlédnutí prvního dílu bohužel vystřídalo spíše zklamání a pocit promarněného potenciálu. Obsazení ústřední čtveřice detektivů se podle mého soudu podařilo tak napůl. Jakkoliv mám ráda Jitku Čvančarovou a doopravdy oceňuji její všestranný talent, postava šéfové brněnské kriminálky Karin jí prostě nesedí. Drsnou policistku skutečně „jenom hraje“, poměrně časté vulgarismy z jejích úst znějí naprosto nepatřičně, její stylizace do této postavy pro mě zkrátka není přesvědčivá.
Nutno říci, že tomu hodně napomáhají ne-li přímo špatné, potom ale minimálně ne dobré dialogy. Jen o něco méně rozpačitě působí ve své postavě detektiva Martina i Michal Isteník. Petra Bučková v roli Sabiny a Jiří Dvořák jako David jsou pro mě mnohem uvěřitelnější a přirozenější. I jim ale ztěžují výkon (pro mě místy až neuvěřitelné) dialogy. Po této stránce má, podle našeho mínění, Hlava medůzy co dohánět.
Zdroj: ceskatelevize.cz
Ani akční, ani konverzační
Když už jsem ty dialogy nakousla – během celého dílu jsem se nemohla zbavit pocitu, že autoři předpokládali, že divák je zkrátka nedovtipný (velmi slušně řečeno). Dialogy jsou tak pekelně ozřejmující a návodné, že téměř zabíjejí jakoukoliv možnost něco si domyslet, nebo chvíli třeba jen tušit, hádat, nebo prostě jen (jak to ve filmech bývá) z obrazu a děje automaticky pochopit. Vše je totiž absolutně řečeno. (Příklad: „Chodili spolu do školy. Znají se tedy ze školy.)
Mám za to, že právě v tom tkví také větší část té nepřesvědčivosti. Možná je to způsobeno nastavenými mantinely vtěsnat do jednoho dílu ucelený případ včetně jeho vyřešení. Že by tento díl sázel spíše na akčnost, to také nelze říci. Nevím. Možná to bylo jen překotnou snahou vykreslit hlavní postavy hned v první epizodě a nenechat diváka tápat ani v příběhu. Ale divák přece, podle mého, v průběhu dobré detektivky už z principu tápat, dedukovat, tušit a nevědět má a musí.
Zdroj: ceskatelevize.cz
Dejme tomu ještě šanci
Následovat bude dalších sedm dílů. Je docela možné, že první díl Hlava medůzy jen zkrátka nepatřil k těm nejzdařilejším. Může být, že se to všechno rozhýbe a rozproudí a šéfová brněnské mordparty se ve své postavě více zabydlí. Do dialogů se vetře trochu víc přirozenosti a lehkosti a další zápletky budou díky lepší režii méně předvídatelné a napínavější. Je to dost možné, ne nadarmo se říká, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Nerada bych, aby to vyznělo, že všechno bylo úplně špatně. Tak to samozřejmě nebylo – že by ale první díl oslnil a přesvědčivě zaujal, se říct jednoduše nedá. Pro mě ovšem skutečnost prozatím zaostala za očekáváním.
