V poslední době běží na historických kanálech v jednom kuse pořady o Johance z Arku, jedné z patronů Francie, odsouzené za kacířství, upálené na hranici roku 1431 a v roce 1920 svatořečené. V momentě, kdy se ke kanálům historickým přidala i Nova Cinema, už jsem se nad všudypřítomností Johanky opravdu zamyslel. Francouzi jsou na svojí patronku hrdí, mě ale napadá jistá podobnost s jednou postavou z dějin českých. 6. července 1415 byl v Kostnici na hranici upálen český kazatel Jan Hus, což rozpoutalo v zemích koruny české nepokoje, které vyvrcholili husitskými válkami. Osud Husův a Johanky z Arku jsou si ve spoustě věcích podobné.
Oba dva odsoudili za kacířství, oba byli dlouhou dobu napřed vězněni a oba byli ve své době čímsi neobvyklým a kritizovali tehdejší společnost. Zatímco francouzská patronka, Johanka z Arku, šířila své poselství ohněm a mečem, zúčastnila se několika bitev a to vše jenom kvůli jakýmsi hlasům v hlavě, tato Johanka z Arku byla nakonec svatořečena a francouzi jsou na ni hrdí. Mistr Jan Hus žádné podobné hlasy (upřímně, hraničící se schizofrenií) neslyšel, kritizoval církev a nepotřeboval při tom vraždit své nepřátele, i když mu údajně bylo nabízeno, aby se do Kostnice nevydával i za cenu ozbrojeného konfliktu. Johanka z Arku dokonce v době svého věznění odvolala to, co učinila, aby si to později zase rozmyslela (asi jí došlo, že jí to k ničemu nebude), Jan Hus nezaváhal a kvůli své pravdě shořel na hranici, neodvolal.
Zatímco „kacířka“ Johanka z Arku je dnes svatá, Jan „kacíř“ Hus svatým není, Češi se pomalu stydí za období husitství a přitom katolická církev dnes Husova dogmata vesele aplikuje (pro příklad, přijimání pod obojí, zrušení odpustků, atd.). Proč tedy, když je Johanka z Arku svatá, Jan Hus svatým není? Domnívám se, že důvodů je hned několik. Za prvé, francouzi jsou na Johanku z Arku hrdí, češi se za Husity stydí. Francouzi stoletou válku vyhráli, Husité nakonec porazili sami sebe a nastala léta útlaku pod vládou Habsburků, další náboženská porážka na Bílé hoře 1620 a další staletí útlaku Habsburků, potom konec 2. světové války a 50let útlaku komunistů (Rusů). Francie je významným státem, Česká republika platí za nej-bezbožnější stát na světě a je celkem bezvýznamná. A v neposlední řadě, kdyby katolická církev, byť po staletích, přiznala, že Jan Hus byl svatým mužem, přiznala by, že čeští husité byli ti hodní a samotná katolická církev, byli ti špatní. Hold co se dá dělat, dějiny píší vítězové a píší to, co se jim hodí, což je zase zajímavá paralera se součastností, kdy je pan Babiš napřed agentem STB a po volbách, které defakto vyhrál, zase není. A takhle bychom mohli pokračovat dál a dál. Naše historie chtě, nechtě, ovlivňuje to, čím jsme a jak přemýšlíme, např. skutečně by jste se otevřeně hlásili k víře, která váš národ 500 let utlačovala (1415,1620,…)? Češi se sice ke křesťanství nehlásí (v otci, který byl masový vrah by jste se taky nehlásili), to ale neznamená, že jsme nevěřící.
