Americko-irský snímek Moll Flandersová z roku 1996 režiséra Pena Deshama nabízí přes dvě hodiny napínavé a dramatické podívané. Jak by také ne, když je natočen na motivy románu autora Robinsona Crusoe – Daniela Defoe.
V 18. století nebyl život med
Příběh Moll Flandersové začíná v momentě, kdy černý „posel“ Hibble (Morgan Freeman) vyzvedává v londýnském sirotčinci asi desetiletou dívenku Floru s tím, že má za úkol jí přivézt ke své (poněkud tajemné) paní do Ameriky. Od tohoto momentu se začíná odvíjet děj příběhu, který Hibble předčítá malé Floře z deníku její matky. Ta začala svoji autobiografii psát po nedobrovolném odloučení od své dcerky se záměrem, aby se malá Flora jednou dozvěděla celou pravdu o jejím životě.
Děj příběhu je vyprávěn v retrospektivě a začíná v Anglii osmnáctého století, narozením Moll Flandersové. K tomu došlo ve vězení. Moll, která se narodila ženě odsouzené k smrti, byla odtud předána na výchovu do katolického sirotčince. Vyrostla i přes přísné a předpojaté prostředí v dívku plnou ideálů a silného citu pro spravedlnost, vlastních názorů a pevných postojů. Právě pro svoji povahu se však Moll (Robin Wright) na toto místo příliš nehodí. Po konfliktu s knězem je poslána do dobročinné středostavovské rodiny na výchovu. Pokojný život jí ale není souzený, z rodiny je po nešťastné události, kterou nezavinila, odvedena a propadá se na pomyslné dno tehdejší společnosti – končí v nevěstinci.
V duchu historického realismu
Snímek Moll Flandersová je natočen velmi realisticky. Všechny dramatické scény věrně odhalují život anglické společnosti – pohledem těch nejubožejších. Režisér nic neskrývá – naopak otevřeností scén vtahuje diváka do děje a zarývá se pod kůži. Není těžké se do hlavní postavy vcítit a prožívat její pády i vzlety společně s ní. Kdo má rád historické romány, přijde si na své i tentokrát. Ne že by snad film nějak reflektoval historické události, dokonce i knihou Daniela Defoe je jen opravdu volně inspirován, můžeme si ale díky němu docela dobře představit, jak se tenkrát žilo, jak propastné byly rozdíly mezi lidmi nejnižší vrstvy a vyšší společnosti, jaká pravidla platila a jaké předsudky se ctily. A jak těžké bylo vystoupit z bídy ulice.
Naděje i kus romantiky
Vlastně se nemohu rozhodnout, kam snímek Moll Flandersová zařadit. Jeho děj je velmi dramatický a má skvělý spád. Drama to ale vyloženě není a ani nespěje k nutně temnému a špatnému konci. Řekla bych, že jeho dramatičnost spíše vytváří realistické vykreslení života na ulici v počátcích 18. století. Nabízí však divákovi také naději na lepší časy a notnou dávku romantiky, když hlavní hrdinka na čas zakotví v láskyplném opětovaném vztahu, ze kterého se narodí právě malá Flora. Ano, přijde další dramatický zvrat a do jejího života opět zasáhne smrt … to ale k životu té doby běžně patřilo.
Jak její příběh nakonec skončí, to se dozví divák i malá Flora až v samém závěru, kdy Hibble dočte deník její matky Moll až do konce a zároveň dorazí na panství své paní. Je třeba říci, že děj je napínavý, autentický a diváka zaujme a nenudí – přestože je dlouhý přes dvě hodiny, je plný zvratů a dynamičnosti. Morgan Freeman i Robin Wright jsou skvělí, stejně jako je výborná Stockard Channing ve „třetí hlavní roli“ majitelky nevěstince. Jen fanouškům knižní předlohy musím vzkázat, ať nečekají příběh, který znají z oblíbeného románu.